Sporák

Kachlový sporák

Sporák je lokální topidlo na tuhá paliva, jehož hlavním úkolem není vytápění, ale především tepelná úprava potravin. Jde o řízený spalovací spotřebič, který účelně přeměňuje energii paliva na teplo pro vaření, pečení i ohřev okolního prostoru.

Pojem sporák se začal používat v 19. století – a není náhodou, že svůj název získal právě proto, že oproti otevřenému ohništi výrazně šetřil palivo. Vyvinul se z původních pecí umístěných v obytných místnostech, a i když si je někteří stále pletou, nejde o totéž. Z historických cihelných konstrukcí se postupně vyvinuly sporáky kachlové a později i ty s kovovým rámem.

Jestli vás zajímá více o historii tohoto topidla a vaření, čtěte můj text na blogu.

Velmi ucelený přehled poskytuje tato kniha.

Sporák může být pevný i přenosný a skládá se z několika klíčových částí. Dominantou je plotna – litinová nebo ocelová, často ze segmentů či jednoho kusu („sluníčko“), která slouží pro vaření a je obvykle přímo nad topeništěm. Samotné ohniště musí zajistit kvalitní spalování a může být roštové nebo bezroštové. Nedílnou součástí je také trouba. Kování tvoří všechny kovové prvky od dvířek po odkouření. O odvod spalin se stará tahový systém, který vede spaliny pod plotnou a kolem trouby – se stále stoupajícím tahem až ke komínu, díky čemuž má kachlový sporák obvykle poměrně nízké tahové odpory.

Existuje několik základních typů sporáků.
Sporáky s kobkou (babkou) mají troubu ve zvýšené části nad plotnou, často dokonce dvě, nebo mohou být doplněny o kamnovec či sušárnu na ovoce. Dobře fungují i tam, kde komín hůře táhne.
Rovinné (stolové) sporáky mají troubu pod úrovní plotny – jsou lehčí a skladnější, ale vyžadují silnější tah komína.
Kachlové sporáky tvoří tradiční řemeslná práce, kde kachle či omítka tvoří více než polovinu otopné plochy, jak udává ČSN 73 4232.
Moderní trend představují kombinované sporáky, které spojují kachlové topidlo s elektrickými nebo plynovými spotřebiči, takže kuchařka může celoročně vařit na jednom místě bez ohledu na to, zda se topí.

Provoz sporáku má i své technické požadavky. Pro bezpečnou funkci je nezbytné zajistit dostatek spalovacího vzduchu, ať už z místnosti nebo externím přívodem (EPV). Sporák vyžaduje také pravidelné čištění, alespoň jednou ročně po topné sezóně – saze totiž snižují výkon a představují riziko požáru. Výhodou sporáku na tuhá paliva je jeho energetická nezávislost: funguje bez elektřiny i plynu, což ocení každý, kdo nechce být závislý na dodavatelích energií.

Sporák je tedy nejen kuchyňským pomocníkem, ale také plnohodnotným zdrojem tepla a technickým zařízením, které má ve vytápění domu své pevné místo.

Chcete také postavit sporák??  Dejte vědět.