Návrat k tradičním a účinným topidlům
Individuálně stavěná topidla, jako jsou kamna, krby, sporáky či pece, se dnes opět stávají srdcem moderních obydlí. Nejen že dokážou vytápět, ale přinášejí do interiéru atmosféru a estetiku, která je nenahraditelná. Správný výběr topidla je klíčový pro zajištění tepelné pohody – stavu, kdy se člověk cítí komfortně a příjemně. Dřevo, jako ekologický a obnovitelný zdroj tepla, je ekonomické i šetrné k životnímu prostředí, pokud se spaluje správně a efektivně. Jak tedy vybrat správné topidlo?
Krby – topidla s důrazem na požitek z ohně
Teplovzdušné (konvekční) krby – otevřený teplovzdušný systém (OTS)
Teplovzdušné krby ohřívají vzduch v dutině obestavby, často z kalciumsilikátu, a proud teplého vzduchu je vydechován přímo do místnosti. Tento systém poskytuje rychlý náběh teplot a jednoduchou konstrukci s nižší pořizovací cenou.
Nevýhodou je rychlé přetápění interiéru, zejména v nízkoenergetických domech, a zdravotně nevhodný efekt trvalého topení. Prach se přepaluje na horkých površích nad 400 °C, což může být škodlivé. Výsledkem jsou i velké teplotní rozdíly mezi stropem a podlahou, které nutí tělo k neustálé termoregulaci. Tento typ krbů doporučuji jen pro příležitostné topení nebo objekty obývané jen přechodně.
Sálavé a akumulační krby – Hypokaustní princip
Uzavřené teplovzdušné systémy nebo sálavé krby předávají teplo do akumulační hmoty, například šamotu či žárobetonu, a odtud sálají do prostoru. Tento způsob přináší příjemné, zdravé teplo bez přepalování prachu a je ideální pro lokální vytápění jedné či dvou místností. Akumulační varianta navíc rozkládá výkon vložky v čase.
Materiál obestavby musí být tepelný vodič, a ne izolant. Za krbovou vložkou lze postavit tahový systém pro akumulaci, například akumulační prstence KMS nebo litino-šamotové výměníky. Hlavní výzvou je tzv. „daň za sklo“ – až 50 % tepelné energie uniká přes prosklení. Řešením je minimalizace skla, dvojité či trojité vrstvy nebo reflexní fólie.
Kachlová nebo omítaná kamna – Akumulace a sálavé teplo
Zárodky kachlových kamen vznikly v alpských zemích, zejména v klášterech, kde bylo nutné vytápět kamenné objekty jinak než otevřeným ohněm v krbu. Na našem území se kachlová kamna objevila poprvé ve 13. století.
Právě raná kachlová kamna oproti krbům, které po vyhasnutí rychle vychládaly, překvapovala novou, zásadní vlastností – akumulací.
Díky tomu, že teplo z nich sálalo ještě dlouho po vyhasnutí ohně, stala se ideálním dlouhodobým topidlem pro kamenné budovy. Kamna se postupně stávala dostupná i širším vrstvám obyvatelstva. V 16. století již v českých zemích vytápění kamny zcela dominovalo
Konstrukce a principy
Kamna jsou individuálně navržená topidla s topeništěm a tahovým systémem, která akumulují teplo 8 hodin a déle. Skládají se z ohniště, tahového systému a teplosměnné plochy, která pohlcuje a postupně uvolňuje teplo.
Omítaná kamna se liší jen povrchovou úpravou – plášť tvoří kamnářské omítky, princip fungování zůstává stejný jako u kachlových kamen. Tahový systém kanálů z akumulační hmoty odebírá teplo spalinám a ukládá jej pro pozdější uvolnění.
Provoz a vhodnost
Akumulační kamna pracují na 12–24hodinový cyklus přikládání, což zvyšuje komfort. Správně navržená kamna dosahují účinnosti až 80 % a mohou vytopit celý dům, zejména v kombinaci s hypokaustem či teplovodním výměníkem. Hypokaustní rozvod umožňuje teplý vzduch vést i do vzdálenějších místností bez víření prachu.
Sporáky – duše kuchyně, která vás přežije.
V době, kdy se naše kuchyně znovu stávají nejútulnější a nejčastěji používanou místností v domě, zažívá kachlový sporák zaslouženou renesanci. Není to jen kus nábytku; je to zařízení, které vás zbaví závislosti na energiích. (plyn, elektřina).
Sporáky jsou primárně určeny pro vaření a pečení, sekundárně pro vytápění. Název vznikl od slova „spořit“ – ušetřit palivo při přípravě pokrmů.
Historickým předchůdcem všech sporáků byla černá kuchyně, tedy otevřené multifunkční ohniště, často na podezdívce, umístěné v síni či v zadní části domu. Zde se vařilo buď na hácích nad plamenem, nebo na tzv. pečících kamenech (lávových či žulových blocích), které sloužily jako předchůdci plotny. Více o historii vaření se můžete dočíst zde.
Sporák, jak ho známe dnes, vznikl spojením dvou základních částí: zakrytím otevřeného ohniště litinovými pláty (plotnou) a miniaturní chlebové pece, ze které se vyvinula dnešní trouba.
Opravdová evoluce sporáku nastala v 18. století. Díky rozvoji slévárenství se začaly používat litinové plotny a kovová dvířka, která těsnila, což radikálně zvýšilo výkon topidla
Existují sporáky s kobkou a stolové varianty. Kobka má menší tahové odpory, protože spaliny stále stoupají ke komínu. Horké spaliny ohřívají plotnu a poté troubu. Akumulační schopnost sporáku umožňuje vydávat teplo 12–18 hodin.
Moderní sporáky mohou být kombinované s elektrickými či plynovými spotřebiči, takže vaření je možné i bez topení dřevem. Hospodárnost provozu závisí na těsnosti plotny a dvířek, čištění tahů se provádí přes čisticí otvory.
Kamna a krby s teplovodní vložkou
Topidla s teplovodní vložkou předávají část výkonu do vody pro ústřední topení nebo ohřev TUV. Výměníky se zabudovávají do krbových a kamnových vložek i kachlových sporáků.
Jsou vhodné pro hlavní zdroj vytápění v domě a umožňují regulovat rozvod tepla.
Umožňuje vytápět celý dům z jednoho místa. Sálavé teplo produkované topidlem zůstává převážně v místnosti, kde topidlo stojí, ale teplo získané výměníkem lze snadno distribuovat radiátory do celého domu. Odebráním tepla, které by se jinak předalo přímo do místnosti s krbem/kamny, se omezí přetápění.
Protože k ohřevu vody dochází pouze po dobu topení v topidle, je nezbytné teplo uložit do akumulační nádrže (AN), ze které ho systém ÚT odebírá podle potřeby. Akumulační nádrž je proto podmínkou smysluplného využití teplovodního zdroje.
Teplovodní systém umožňuje snadnou regulaci teploty v jednotlivých místnostech pomocí termostatických ventilů. Lze jej zapojit paralelně ke stávajícímu plynovému nebo elektrickému kotli, který automaticky sepne po vyhasnutí ohně.
Technická rizika a nutná bezpečnostní opatření
Technická rizika a nutná bezpečnostní opatření
1. Bezpečnost proti přetopení (kolaps systému)
• Jištění: Každý tepelný zdroj závislý na chodu čerpadla musí mít vlastní jištění (záložní zdroj), aby nedošlo k přehřátí výměníku při výpadku proudu. Škody při přehřátí mohou být značné.
• Ochlazovací smyčka: Systém musí být vybaven bezpečnostními prvky jako jsou pojistné a směšovací ventily, dostatečně dimenzovaná expanzní nádoba a chladicí smyčka. Tato smyčka vpustí studenou vodu (např. ze studny, řízeno čidlem nastaveným na 98 °C) do výměníku, aby nedošlo k přetopení topné vody.
2. Koroze a Dehtování (rosný bod spalin)
• Teplota vratné vody je kritická: Voda přiváděná zpět do výměníku musí být předehřátá (optimálně na 55–65 °C). Pokud je přiváděna voda chladnější, dochází k ochlazování výměníku, nadměrnému dehtování, kondenzaci a korozi prvků.
• Třícestný ventil (T.S.V.): Součástí zapojení musí být třícestný směšovací ventil, který zajistí, že teplota vratné vody je dostatečně vysoká
Technická volba pro moderní nízkoenergetické domy
V moderních domovech je riziko přetápění. Typický nízkoenergetický dům potřebuje 3–4 kW/h, což odpovídá jen 1 kg dřeva za hodinu. Spalování malého množství dřeva v topidle s velkým prosklením je neefektivní a neekologické.
A. Čistě akumulační systémy
Akumulační topidla rozkládají výkon vsázky paliva na 12–24 hodin, což minimalizuje riziko přetopení. Provoz je nezávislý na elektrické energii, plášť je příjemně teplý a nevíří prach. Sklo je třeba minimalizovat, aby se energie předávala akumulací, nikoli sáláním do jediné místnosti. Velmi vhodnou volbou jsou oblíbená modulární akumulační kamna BLOX nebo Nordpeis. Vyznačují se rychlou montáží, nízkým výkonem nepřetápějícím prostor a dlouhou dobou akumulace.
B. Teplovodní systémy
Vhodné, pokud jsou propojeny s ÚT a akumulační nádrží, umožňují rozvést teplo rovnoměrně po domě a kombinovat s podlahovým topením či radiátory.
Konvekce vs. Sálání
Konvekce vytváří velké rozdíly teplot mezi stropem a podlahou a zvyšuje prašnost, sálání/hypokaust využívá uzavřený okruh, kde vzduch nevíří prach. Sálavé teplo správně prohřívá hmotu a zajišťuje zdravější mikroklima a komfortní teplotní rozdíl.
Jaké tedy vybrat správné topidlo?
Klíčem je sladit topidlo s tepelnými ztrátami domu a vaším životním stylem:
- Pro rekreační/příležitostné topení: Lehké konvekční krby – s vědomím zdravotních rizik a rychlého přetápění.
- Pro estetiku a zdravé bydlení: Sálavý krb (hypokaust) s minimální „daní za sklo“ – poskytuje příjemné, rovnoměrné teplo bez víření prachu.
- Pro komfort a celoroční teplo: Akumulační kamna (kachlová či omítaná) pro dlouhý topný cyklus a efektivní využití dřeva.
- Pro vytápění celého nízkoenergetického domu nebo většího objektu: Teplovodní systém s akumulační nádrží, ideálně propojený s ÚT a podlahovým topením.
- Pro vaření a atmosféru: Multifunkční sporák – s kobkou nebo stolový – poskytuje teplo a zároveň možnost vaření či pečení.
Dobrý kamnář musí mít na zřeteli všechny tyto aspekty, provést kamnářský výpočet a přesvědčit vás ke kompromisům, aby byl výsledný systém funkční a bezpečný a bylo vybráno správné topidlo. Nechte si tepelně technické dimenzování provést odborníkem, abyste zajistili, že vaše nová akumulační kamna nebudou přetápět a zároveň bude vaše domácnost pohodlná, krásná a efektivně vytopená.
